Rok v háji nebo snad Buď vděčná za to, co tě potkalo?

18. srpna 2018 v 19:23 | Eva |  Úvahy
Březen 2017

Natupuji na novou brigádu.
Čas, kdy jsme se potkali.
Dělal jsi mi návrhy, zval jsi mě k sobě.
Cítila jsem se krásně, když ses o mě zajímal.

Květen

Okolí si nás začíná všímat. Mluví o nás.
Trávíme spolu volný čas.
Líbí se mi to.

Červen

Jsem u tebe.
Viděla jsem zpráv, kde se domlouváš s novou kolegyní.
Je mi špatně. Je mi do pláče.
Proč?
Nejsem jediná.

Červenec

Ztratil jsi o mě zájem.
Ale já se tě zbavit neumím.
Přetrhali jsme vztahy, ale vídáme se dál.

Srpen

Bez jakéhokoliv vysvětlení pokračujeme dál. Jako kamarádi.

Jsou dvě ráno a ona ti volá. Položíš to.

Říjen

Jsi na měsíc pryč.
Ale náš vztah je zase o něco lepší.
Voláš mi každou noc.
Je to krásné.

Listopad

Začínám mít tušení.


Prosinec

Viděla jsem zprávy.

Vzal jsi mě k sobě, zatímco ona spala ve tvé posteli.

Jsem hloupá, že jsem ti nic neřekla.

Jsi hajzl, že ti to nepřišlo blbé.

Pojďme to hodit za hlavu.

Červenec 2018

Začíná se o vás mluvit v práci.
Je mi hrozně.

Mám v hlavě myšlenku ´Přej a bude ti přáno´ Ale za těchhle okolností...

Srpen 2018

Má tvou gumičku ve vlasech.
Má tvé klíče od bytu.
Zná se s tvým kamarádem.

Viděla jsem vás spolu.
Ale ty se pořád přetvařuješ a lžeš.

Bylo to krásné. Bylo to bolestivé.
Musím jít dál. To si říkám už po několikáté.
V jednu chvíli toužím po tom dát ti facku. V jinou je mi do pláče, co jsem udělala špatně a proč už to není.

Tolikrát jsem chtěla odejít a viděla to, jako nejlepší možnost pro mě samotnou. Ale...
Chybí mi i to naše kamarádství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Princezna Ivanka Princezna Ivanka | Web | 8. října 2018 v 22:47 | Reagovat

Týýýjo. Jako upřímně ze začátku jsem byla skeptická a říkala si - další pseudobáseň o pubertální lásce, která skončila, když jí napsal, že teď už chce jen Kláru z béčka. Ale jako musím uznat, že mě to zaujalo. Super. Fakt mě to překvapilo. Ne že by příběh byl nějak extra originální, spíš jde o takový smutný stereotyp, který si asi musí zažít většina z nás. Ale zdá se mi, že jsi fakt málinkem vyjádřila strašně moc.
Nevím, jestli to byl záměr, ale moc mi nesedí, jak střídáš minulý a přítomný čas. Jakože na jednu stranu "čas, kdy jsme se potkali" VS "okolí si nás začíná všímat". Trochu mě to ruší. Zas kdyby to byl záměr, zkusila bych si s tím víc pohrát.
Co se mi fakt strašně moc líbí, je:

Vzal jsi mě k sobě, zatímco ona spala ve tvé posteli.
Jsem hloupá, že jsem ti nic neřekla.
Jsi hajzl, že ti to nepřišlo blbé.
Pojďme to hodit za hlavu.

Když jsme u toho, členění na další řádek máš celkem pěkné, takové čtivé a přirozené. Ale taky moc nerozumím, ptoč máš někde jen enter a někde vynechaný řádek. Asi chápu, že jsi chtěla víc oddělit některé zásadní věty, ale není to podle mě udělané moc šikovně.
Taky konec trochu pokulhává. Na to, jak to má celé spád, tak ten konec je takový ucaprtaný. Víc by se mi líbilo, kdyby to bylo seškrtanější. Třeba:

Má tvou gumičku ve vlasech.
Má tvé klíče od bytu.
Zná se s tvým kamarádem.

Viděla jsem vás spolu.

Musím jít dál.

Chybí mi i to naše kamarádství.

"Bylo to krásné a bolestivé" nebo "v jinou je mi do pláče, co jsem udělala špatně a proč už to není" je navíc, protože to je ten pocit, který chceš vyvolat. Není dobré říct čtenáři, jak se má cítit, ale přivést ho k té emoci.

Ale jako hustě ty. Po hooooooodně dlouhé době jsem měla potřebu něco dočíst a co víc - napsat komentář a něco zkritizovat. Doufám, že na to mrkneš pozitivním okem a třeba tě to posune o krok dál. Bylo to super. Díky, že jsem si mohla něco pěkného přečíst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama