Srpen 2018

Rok v háji nebo snad Buď vděčná za to, co tě potkalo?

18. srpna 2018 v 19:23 | Eva |  Úvahy
Březen 2017

Natupuji na novou brigádu.
Čas, kdy jsme se potkali.
Dělal jsi mi návrhy, zval jsi mě k sobě.
Cítila jsem se krásně, když ses o mě zajímal.

Květen

Okolí si nás začíná všímat. Mluví o nás.
Trávíme spolu volný čas.
Líbí se mi to.

Červen

Jsem u tebe.
Viděla jsem zpráv, kde se domlouváš s novou kolegyní.
Je mi špatně. Je mi do pláče.
Proč?
Nejsem jediná.

Červenec

Ztratil jsi o mě zájem.
Ale já se tě zbavit neumím.
Přetrhali jsme vztahy, ale vídáme se dál.

Srpen

Bez jakéhokoliv vysvětlení pokračujeme dál. Jako kamarádi.

Jsou dvě ráno a ona ti volá. Položíš to.

Říjen

Jsi na měsíc pryč.
Ale náš vztah je zase o něco lepší.
Voláš mi každou noc.
Je to krásné.

Listopad

Začínám mít tušení.

Rudé šaty

12. srpna 2018 v 21:26 | Eva |  Sny
Dívám se na dívku s hnědými vlasy a v dlouhých rudých šatech. Mám pocit, že ji sleduji z povzdálí nebo někde v odraze. Zároveň mě zaplavuje pocit, jako bych se dívala sama na sebe. Byť mi vzhledem vůbec neodpovídá.

Jsem někde v místnosti a poslouchám, jak se jiní lidé baví mezi sebou. Čím déle s nimi jsem v místnosti, tím více si uvědomuji, že o mě neví. Nevidí mě. Jsem mrtvá? Nebo jen neviditelná?


Poslední dobou mám pocit, že nejsem schopná vydržet ani sama se sebou. Chtěla bych jen ležet a nic nedělat. Nadávat sama na sebe, jak špatně se chovám a jak moc tím seru ostatní.
Mam nutkání měnit ostatní, přitom mi dochází že změnit se musím já. Nebo se přijmout.