Život po

10. června 2018 v 20:10 | Eva |  Úvahy
Mělo to být jinak. Během měsíce jsem se měla dát dokupy, přestat myslet na to, co bylo a zaměřit se na něco jiného. Soustředění se na zkoušky mi pomáhalo. Jenže teď, když už mám konečně volno, mi nezbývá nic jiného, než se opět soustředit na to, čeho jsem se bála.

A tak místo toho, abych si užívala volna, cestovala a bavila se, skáču mezi prací a postelí. A brečím.

Nemám ráda ten pocit. Snažím se ho zahnat, zbavit se ho. Ale nedaří se mi. Ať dělám co chci, rozbrečí mě cokoliv.

Mám pocit, že mi nevychází, co jsem si představovala.
Vím, nesmím tlačit na pilu...
Jen jsem hrozně netrpělivá. Citlivka.

Měla bych odejít. Ale nechci. Mám to tam ráda.
I když mě vlastně pohled na něj vrací do minulosti a vyplavují se staré bolesti.
Smích střídá nenávist.

Bojím se smrti.

Představa je jedna věc. Realizace druhá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Guardian Guardian | Web | 14. června 2018 v 22:38 | Reagovat

Jestli můžu nadhodit malou radu.
Tvůj život, ano, přímo ten tvůj, je velice vzácný a potká tě ještě velice mnoho nesnází.
Jsi ale velice důležitá a máš lidi, kteří tě milují a potřebují. Nikdy nezapomeň na to, že nejsi sama.
Možná jsi citlivá, ale není to špatná vlastnost. Na to jsem už přišla. Citliví lidé jsou fajn, lepší než ti chladní ignoranti.
Život je jeden z nejtěžších. Vytěž z toho maximum a na každou zlou zkušenost se dívej jako na novou informaci, kterou použiješ v příštím rozhodování a starostech.
Přeju hodně štěstí a hlavu nahoru. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama