Červen 2018

Bolest, kterou nesnáším

26. června 2018 v 21:31 | Eva |  Úvahy
Děkuji ti za to, že musím znova prožít to, čeho jsem se zbavila před nedávnem.
Nesnáším ten pocit.
Dala jsem tomu vše a marně.
Cítit tvou vůni. Být vedle tebe a nemoci se tě dotknout. Koukat ti do očí a nesmět tě políbit.
Bolí.
A teď musím znova pracovat na tom, abych se odpoutala bez toho, aniž bych musela něco utnout.

Nesnáším to, jak neumím nic jen tak hodit za hlavu.

Všechno, co dělám, je špatně

19. června 2018 v 6:28 | Eva |  Úvahy

Jak myslím
Co dělám
Jaké mám představy
Co říkám

Dostane se mi akorát výsměchu .
Jsem terčem .

Život po

10. června 2018 v 20:10 | Eva |  Úvahy
Mělo to být jinak. Během měsíce jsem se měla dát dokupy, přestat myslet na to, co bylo a zaměřit se na něco jiného. Soustředění se na zkoušky mi pomáhalo. Jenže teď, když už mám konečně volno, mi nezbývá nic jiného, než se opět soustředit na to, čeho jsem se bála.

A tak místo toho, abych si užívala volna, cestovala a bavila se, skáču mezi prací a postelí. A brečím.

Nemám ráda ten pocit. Snažím se ho zahnat, zbavit se ho. Ale nedaří se mi. Ať dělám co chci, rozbrečí mě cokoliv.

Mám pocit, že mi nevychází, co jsem si představovala.
Vím, nesmím tlačit na pilu...
Jen jsem hrozně netrpělivá. Citlivka.

Měla bych odejít. Ale nechci. Mám to tam ráda.
I když mě vlastně pohled na něj vrací do minulosti a vyplavují se staré bolesti.
Smích střídá nenávist.

Bojím se smrti.

Představa je jedna věc. Realizace druhá.