Duben 2018

Jsme parchanti

30. dubna 2018 v 23:05 | Eva |  Úvahy
Před pár chvílemi jsem viděla video. Dost drsné.
Nemůžu ho tady dát, protože jsem nebyla schopna ho dokoukat do konce, na tož jej vidět podruhé a sdílet. Ne.
Na tom videu je pes, kterého někdo, nechci říct člověk, protože to podle svého chování nebyl člověk, vzal za ocas a mrštil s ním o zem. Pak jej ještě několikrát zbil nějakou tyčí. Pes se nemohl bránit, nic.
Vyhrnuly se mi slzy do očí. Brečela jsem. Bolelo mě u srdce a měla jsem pocit, že cítím bolest toho psa.

Napadá mě otázka : Proč??
Proč se takhle musíme k ostatním chovat?! Jakoby nám měli všichni sloužit přitom by to mělo být naopak.
Bolí mě u srdce a mrzí mě, že jsou bytosti které takhle musí trpět. Cítím se hrozně, že sedím doma v teple a jsem spokojená. Hrozně moc ráda bych všem, kteří trpí pomohla. Jen nevím jak.
Chci pomoc psovi zabránit tomu, aby dostal další ránu . Nemůžu nevím jak.

Proč? Proč jsme takové bezcitné svině?!

Zemi jsme dostali darem a místo toho se chováme jako parchanti a ubližujeme, ničíme.

Útěk

30. dubna 2018 v 18:31 | Eva |  Sny
Málokdy se mi stává, že se mi zdá sen, o kterém pak přemýšlím celý den. Přemýšlím nad jeho významem, snažím se znovu usnut a navázat tam, kde přestal.


Utíkám pryč se svou kamarádkou.
Utíkáme a hledáme, kde se schovat. Pronásleduje nás pes.
Snažíme se před ním uletět.
Našly jsme místo na přespání. V seníku starého domu.
Pořád mám strach, že nás najdou.

Jdu do velkého obchodního domu. Kupuji potřebné věci.
U pokladny si na poslední chvíli rozmyslím platbu kartou.
Poznal mě- udal mě.
Snažím se utéct po schodech. Dívám se na plán budovy.
Chytli mě a odvezli zpátky.

Sedím znova v čekárně. Sestry mě přehlíží a chovají se jako by se nic nestalo.
Začnu hystericky řvát a brečet. Nechci tady být a jsem naštvaná, že jsem zase zpátky.
Všichni mě přehlížejí. Nevšímají si mě.
I on mě ignoruje. Sedí naproti na lavičce a něco si zapisuje.
Kurva.

Jednou nás to dožene

3. dubna 2018 v 21:57 | Eva |  Úvahy
Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc se mě to zmocňuje.

Strach. Napětí. Nekontrolovatelná panika. Úzkost.

Mlátím do všeho, co je v dosahu. Chci řvát, volat o pomoc.

"Je to dobrý, je to dobrý "
"Do prdele, do hajzlu! Nikam nejdu!"

Jednou to přijde. Ale ne teď. Je ještě brzy.

"Jsi ještě ta malá květinka, která teprve roste a kvete."