Emotional drowning

17. prosince 2017 v 21:12 | Eva |  Úvahy
Jednou za čas mě přepadne špatná nálada. Taková, kdy se ve mně mísí zvláštní pocity a já je neumím blíže specifikovat. Prostě stav, kdy se mi chce řvát, brečer, utéct, všechno vzdát. Ale zároveň hluboko uvnitř sebe cítím odhodlání, že musím bojovat a vyhrát. Naději, že brzy bude zase všechno lepší.

V posledních dvou dnech cítím hlubokou potřebu lásky. Ale takové té partnerské. Moci svou druhou polovičku beze strachu obejmout a políbit a cítít ten obrovský příval energie. Jenže čekám na špatném místě.
Je mi po něm smutno, ale když už jsem u něj, je to jakoby mezi námi byla obrovská zeď přes kterou já přelézt nemůžu a on nechce. A tak si spolu jen povídáme, škádlíme se a já zadržuji slzy, protože vím, že od něj nedostanu to, co chci... co zrovna potřebuji. A nadávám sama sobě, co jsem to zase udělala a proč si tak jen ubližuji.




Je toho na mě teď moc.
Ale nejvíce si za to můžu sama. Ať žije prokrastinace a neochota něco změnit. Něčeho se vzdát, aby mohlo přijít něco lepšího.
Teorii ovládám celkem slušně, praxe je horší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 slunecnyden slunecnyden | Web | 5. ledna 2018 v 16:21 | Reagovat

Snad ti aspoň trošku pomáhá vypsat se na blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama