Můj ne/přítel Prokrastinace

19. října 2017 v 16:58 | Eva
Nekonečné téma.
Vždy pronáším stejnou větu ´Příště už opravdu začnu včas.´ Kecy! Dopadne to zase stejně ´Mám dost času.´ řeknu si. A pak zjistím, že toho času není tolik, kolik jsem si myslela a že vážně nestíhám. Jsem ve stresu, zmatkuji, brečím. Snažím se vymyslet, jak nejlépe vrátit čas. A tajně doufám, že se objeví někdo nebo něco, co mě zachrání.
Zatím jsem vždy všechno stihla. A omlouvala to tím, že zkrátka potřebuji, aby mě tlačil čas a já začala končně něco dělat.
V to samé doufám i teď. A zrovna teď mě zachvátil i nepříjemný pocit, že tentokrát to bude jiné. Tentokrát to vypadá hůř.

Na jaře mě čekají státnice. Pracuji na bakalářské práci. Dnes jsem byla na konzultaci s mou vedoucí a dopadlo to špatně. Moje prázdninová prokrastinace se mi vymstila. Teorii jsem měla mít už dávno napsanou a měla jsem pracovat na výzkumu. Ale já raději dělala všechno možné, kromě psaní. Mám jen čtvrtinu. A ještě k tomu část špatně.
Jsem z toho zoufalá, nevím, jak a co psát dál. Nevím, jak celou práci pojmout, abych ji pak mohla obhájit a z klidnou hlavou odpovědět, proč píšu zrovna tohle téma.... No, protože bylo zadané vedoucí a já něměla šanci to změnit.


Jsem v háji a bojím se, že budu muset prodloužit studium.
Sakra.

Nerada bych to vzdala.
Přemýšlím o jiném, vlastním tématu. Ale nevím jaké. Bojím se, že bych skončila opět na mrtvém bodě.
A tak se uklidňuji tím, že to je to téma, které mám psát a že to zvládnu v řádném termínu.

Tak ráda bych to měla všechno za sebou..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. října 2017 v 17:59 | Reagovat

Držím palce, ať to nakonec dopadne dobře!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama