Sen ve snu

16. srpna 2017 v 16:22 | Eva |  Sny
Zdál se mi sen a když jsem se probudila, chtěla jsem si jej rychle zapsat, abych ho nezapoměla. Jenže jsem nemohla najít papír, jen černý fix. Tak jsem si to všechno napsala heslovitě na ruku a pak šla zase spát.

Tentokrát se mi zdálo o nějaké cestě. Cestě tramvají s mou sestrou. Ta cesta bylo trochu komlikovanější. Párkrát jsme musely přestupovat, a to nám dělalo docela problém. Nemohly jsme najít správnou tramvaj. Každou chvíli jedna přijela, ale my měly pocit, že to není ta správná. Nejčatěji to byla tramvaj č.7 nebo 17. Zvláštní bylo, že na nich bylo napsané Tramvaj č.7 náhrada za č.7. Přišlo mi to divné, ale více jsem se tím nezabývala. Rozhodly jsme se na nějakou nasednout, ale pak jsme stejně na další zastávce vystoupily a čekaly na jinou. Stály jsme na rušné ulici a kolem bylo spousta lidí. Pak ve stejný moment přijelo více tramvají a já znervózněla. Nestačila jsem se ani vzpamatovat a sestra se rozběhla a nastoupila hned do té první.
Ztratila jsem ji z dohledu, dostala jsem strach a volala na ní kde je. Dokonce jsem i sprostě nadávala a lidé mě napomínali. Po pár minutách jsem jí konečně našla a mohly jsme pokračovat v cestě. Cesta probíhala, jakoby se nic nestalo.




Konečně jsme dorazily na místo. Byl to takový park. Došly jsme k posezení, kde jsme se setkaly s jinými lidmi. Nevím o koho šlo, ale podle toho, jak jsme se s nimi bavili, znali jsme je. jeden pán mi vyprávěl o tom, že chtějí jet s jeho ženou na výlet. Z rozhovoru jsem pochopila, že chtějí jít na Petřín. V půlce rozhovoru se před námi objevila velká věž, přesně taková, jako je ta na Petříně. Vzala jsem do ruky foťák a chtěla to vyfotit. Když jsem se k tomu chystala, objevil se pod tou věží hrad. Krásný, velký hrad, měl růžový nádech. Přesně takový, jako je v pohádkách, nahoře u věží byl pokrytý růžemi. Všichni jsme jen stáli a byli překvapení, co se to děje.

Večer jsme jely se sestrou domů. Opět jsme musely čekat na tramvaj. Čekání jsme si krátily různými hrami a scénkami. Pamatuji si, že jsem ležela na zemi a dělala nějakou rádoby gymnastickou pózu a sestra mě fotila.
Když jsme dorazily domů, byly jsme tak unavené, že jsme okamžitě zalehly do postele a usly.

Ráno, když jsem se vzbudila, vzpoměla jsem si, že jsem si něco zapisovala na ruku. Hned jsem se na ni podívala, abych si přečetla, co se mi zdálo. Jenže na ruce nic nebylo. Ani známka po tom, že bych si něco fixem psala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama