Nedobrovolný výlet

15. února 2017 v 21:21 | Eva |  Sny
Sedím v autě na zadním sedadle a koukám z okna i přesto, že není nic vidět. Je tma a jediným zdrojem světla jsou pouliční lampy, které vše v jejich dosahu ladí do oranžového tónu. Ve předu na místě spolujezdce sedí tmavovlasá slečna menšího vzrůstu a mluví na řidiče. Moc ji nevnímám.. a ani nechci! Cítím ke slečně jakýsi odpor. Soustřeďuji se na řidiče přede mnou. Není na něj vidět, ale tuším, o koho jde. Hlavou se mi promítají myšlenky ″ Co tady sakra dělám! Neměla bych tady být!″




Auto zatáčí doleva a po chvíli zastavuje. Jsme na místě. Vycházím z auta, venku stojí dalších pár lidí, se kterými se pár, který mě přivezl, zdraví. Rozhlížím se kolem sebe a hlavou mi znovu problesknou myšlenky, že bych tady neměla vůbec být. Necítím se tady dobře. Otáčím se a běžím pryč, pryč do tmy, pryč od těch lidí. Běžím po cestě, kterou jsem si matně pamatovala. Na cestu mi svítí jen pouliční lampy. Snažím se běžet rychleji, ale mám těžké nohy. Jako bych na nich měla železné okovy. V tom momentě si všimnu, že se ke mně blíží auto. Zastavuje vedle mě. ″Evo, co se děje? Ty s námi nechceš jít?‟

Nejde o to, jestli chci nebo nechci. Já nemůžu. Nechci se vracet zase zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama