A part of this world

14. ledna 2020 v 20:21 | Eva |  Úvahy
Co je to? Když se zamyslím a uvědomuji si svou existenci.
Co je to? Když si uvědomuji své fyzické tělo, ale mysl se vzdaluje.
Když si uvědomuji, že jsem teď a tady.
Že nejsem jen tichý, neviditelný pozorovatel, ale jsem opravdu účastníkem tohoto světa.
Že se mě týká všechno to, co se týká i jiných lidí.
 

Myšlenkový bordel

29. listopadu 2019 v 21:03 | Eva |  Úvahy
Už je to rok, co jsem šla k té paní. Chtěla jsem od ni odpověď jen na jednu otázku. Slyšela jsem ale víc než jsem chtěla. Naivně jsem si myslela, že to nic není a vypustím to z hlavy.

Přemýšlela jsem nad svým životem. Sedí vedle mě člověk přesně podle mých představ. A já přemýšlím zase jako ta nevděčná čubka, jestli je to opravdu On. A hledám chyby. Chtěla jsem se zvednout a utéct.
"Váš vztah bude ideální, ale jen navenek."
Takže to je to, co myslela?
Protože na teď vážně nic necítím a to co by mi mělo být příjemné mě spíš obtěžuje. Takže takhle to teď bude? A když to utnu. Co potom?

Prosím, dostaň to z hlavy.
Prosím, nenech se ovlivnit něčím, co je samo ovlivnitelné.

Ticho neexistuje

29. listopadu 2019 v 20:55 | Eva |  Úvahy
Našla jsem si chvíli klidu a ticha jen pro sebe.
Chvíli jen tak meditovala.
A bylo mi dobře.
Jen jsem si pak uvědomila, proč se vlastně úplnému tichu vyhýbám.
Mám pocit, jako bych v hlavě měla malé řetízky, které pořád cinkají a ne a ne přestat.
 


Mental madness

6. října 2019 v 23:34 | Eva |  Úvahy
Tolik myšlenek mám v hlavě. Ale nevím, jak je vyjádřit.
Připadám si neschopná, zbytečná, špatná.
Nevím, jestli jsem udělala správné rozhodnutí.
Správné možná bylo, ale rozhodně ne lehké.

Nemám ráda, když si konečně najdu někoho, s kým si rozumím. A on mě po chvíli odsune na druhou kolej a najde si někoho jiného. Lepšího, vtipnějšího.
Možná bych se neměla na lidi tak upínat. A přestat je chtít vlastnit. Mít jen pro sebe.
To ne. Jen prostě být tím, komu se ozvou jen tak, protože chtějí.

What the f*ck?!

Někdy je těžký

1. července 2019 v 19:47 | Eva |  Úvahy

Sebevražedné ticho

14. května 2019 v 9:36 | Eva |  Úvahy
To je to, co se mi teď honí hlavou.
To, co mě přívádí k šílenství.

Hlava se neumí zastavit, přestat na chvíli přemýšlet.
Uklidnit se a odpočinout si. To je to, co teď chci.
Spát.

Ticho.
To pravé ticho.
Ne pískání v hlavě, hučení.
Strach z toho, co se děje. A proč se to děje.




Přežívající

8. dubna 2019 v 19:08 | Eva |  Úvahy
Vlastně ani přesně nevím, co chci.
Někdy jsme uzavřená, někdy středem pozornosti.
Někdy je mi dobře, někdy se nesnáším. Vybavují se mi všelijaké vzpomínky a já si říkám, že jsem k ničemu a chovám se jako blbá kráva.
Ze školy chodím rovnou domů. Mám pocit, že jen mrhám časem a přežívám. Ale nevím, jak jinak svůj čas využít naplno.

Ale tak nějak věřím, že jednoho dne se zase dokážu upřímně radovat z maličkostí bez pocitu úzkosti, která mě svírá. Smířím se s osudem i se světem a budu zase schopna žít.

Nevím jak...

14. března 2019 v 19:14 | Eva |  Sny
5.1.2017

Sedíme na malém kopečku na lavičce.
Pokládáš mi svou zlatou hlavu na rameno a s pláčem mě prosíš: "Já nechci umřít."
Vyhrnou se mi slzy do očí. Nevím, co na to říct. Nevím, jak to ovlivnit.

Druhý den dopoledne pochopím smysl snu.

Přišla jsi pro pomoc, ale já nemohla. Nevěděla jsem jak.
Mrzí mě to.
Kdybych mohla vrátit čas.

Ale nevím jak.


Ve strachu

13. března 2019 v 17:13 | Eva |  Úvahy
Mám neskutečný strach.
Pořád si musím vymýšlet důvody, proč zavolat domů. Klidně i ve 2 ráno. Jen abych se ujistila, že je vše v pořádku.
Vysiluje mě to.
Nemůžu spát. Už více jak měsíc jsem se pořádně nevyspala. Vysiluje mě to.
Mám toho v hlavě tolik. Bojím se, co se stane.


Vytvořila jsem si tak reálny imaginární svět, že občas ztrácím kontrolu nad tím, kde zrovna jsem.


Miluji svou rodinu, jsem za ně ráda!

Ty...

13. března 2019 v 16:55 | Eva |  Úvahy
Ty stojíš za hovno!
Proč? Protože ti to řekla?
Ne, neposlouchej ji!

I když se ti to nelíbí, i když nechceš, stejně budeš stát vzadu a čekat na pozornost.

Kam dál