Důvěra se snadno zneužije

Pátek v 13:28 | Eva |  Úvahy
Věř mi, mě můžeš říct všechno. Po takové větě je mi většinou jasné, že je to ve skutečnosti úplně naopak.

Příliš mnoho důvěry- ti ublíží.
Vrazí kudlu do zad a usměje se.

Holka, co se tváří jako kamarádka. Chce ti pomoct. Naslouchá tim ale ve skutečnosti přemýšlí, jak využít šance ve svůj prospěch. Oblíbíš si jí. Těšíš se, až si s ní zase budeš moct povídat. Toho se nedočkáš. Místo toho cítíš tupou bolest v zádech, těžko se dýchá a ruce se ti klepou. Tohle nemůže být pravda! Před očima stále vidíš ten obraz.
Vzpomeneš si na její větu Já můžu mít cokoliv a kohokoliv chci. Ale jeho zrovna nechci. A ty taková nejsi. Místo toho jen čekáš a doufáš. A necháváš si dobrovolně ubližovat. Víš, že si tohle nezasloužíš, ale jinak to neumíš.



Když člověku důvěřuješ- ubližuješ sama sobě.
 

Ty si myslíš, že jsi nahraditelná?!

Čtvrtek v 12:49 | Eva |  Úvahy
Přesně takovou otázku ke mně dnes pronesl můj otec během naší diskuze o mé práci. Když jí vyslovil, nebrala jsem to vážně, odešla jsem do pokoje a chystala se k práci, kterou mám rozdělanou už pěkně dlouho. Jeho otázka mi ale utkvěla v paměti a přehrávala se mi v mysli pořád dokola. Vybavila jsem si situaci, kdy jsem přesně tu samou otázku slyšela poprvé.
Bylo to v práci. Povídaly jsme si s kolegyní a řešily, kolik máme směn. Najednou mi začala starostlivě vyčítat, že jsem v té práci příliš často beru náhradní směny a měla bych trochu zvolnit a nechat si nějaký ten čas sama pro sebe.
"No jo, jenže kdo to tady za mě vezme. Je tady spousta nováčků a málo lidí, kteří to místo mě zvládnou bez problémů."" A ty si myslíš, že jsi nahraditelná?" pronesla ke mně. Na chvíli jsem se zarazila a nevěděla, co odpovědět. "Ne, nemyslím." "Tak vidíš, vykašli se na ně. Oni se s tím nějak poperou."



Sen ve snu

Středa v 16:22 | Eva |  Sny
Zdál se mi sen a když jsem se probudila, chtěla jsem si jej rychle zapsat, abych ho nezapoměla. Jenže jsem nemohla najít papír, jen černý fix. Tak jsem si to všechno napsala heslovitě na ruku a pak šla zase spát.

Tentokrát se mi zdálo o nějaké cestě. Cestě tramvají s mou sestrou. Ta cesta bylo trochu komlikovanější. Párkrát jsme musely přestupovat, a to nám dělalo docela problém. Nemohly jsme najít správnou tramvaj. Každou chvíli jedna přijela, ale my měly pocit, že to není ta správná. Nejčatěji to byla tramvaj č.7 nebo 17. Zvláštní bylo, že na nich bylo napsané Tramvaj č.7 náhrada za č.7. Přišlo mi to divné, ale více jsem se tím nezabývala. Rozhodly jsme se na nějakou nasednout, ale pak jsme stejně na další zastávce vystoupily a čekaly na jinou. Stály jsme na rušné ulici a kolem bylo spousta lidí. Pak ve stejný moment přijelo více tramvají a já znervózněla. Nestačila jsem se ani vzpamatovat a sestra se rozběhla a nastoupila hned do té první.
Ztratila jsem ji z dohledu, dostala jsem strach a volala na ní kde je. Dokonce jsem i sprostě nadávala a lidé mě napomínali. Po pár minutách jsem jí konečně našla a mohly jsme pokračovat v cestě. Cesta probíhala, jakoby se nic nestalo.


 


Dobro a Zlo

7. srpna 2017 v 19:44 | Eva |  Sny
Stojím venku s kamarády, o něčem se bavíme a hrozně se tomu smějeme. Už je večer, všude tma. Najednou zahlásím ″ Už mi to jede, tak se mějte. Ahoj!‟ ‟Ahoj!″ odpoví mí kamarádi, zatímco já nastupuji do zadního vozu tramvaje. Vcházím do vozu a ještě se otáčím za čtyřmi postavami, se kterými jsem ještě před chvílí stála venku na zastávce, abych jim zamávala. Pak se rozhodnu najít si místo na sezení. Vůz je úplně prázdný. Aspoň se tak na první pohled zdá. Došla jsem k prostředním dveřím, kde mě zničeho nic přepadne nepříjemný pocit. Podívám se na sedadlo a vidím ho, jak tam sedí schoulený, celý v černém a upírá na mě svůj pohled.


Rozcestí

2. srpna 2017 v 20:20 | Eva |  Sny
Stojím před dlouhými schody. Chvíli se na ně jen tak dívám, ani nevím, kde přesně jsem a proč. Nezajímám se o to. Odhodlávám se až konečně udělám krok, a druhý. Výjdu nahoru a přede mnou se objevuje malé rozcestí, které vede ke dvěma různým chatám. Nachvíli znejistím a udělám pár kroků zpět dolů. Tentokrát se objeví další chata dole pode mnou. Zamračím se, vůbec se mi nelíbí a tak se rozhodnu vráti se zpět nahoru a odbočit k chatě nalevo.


Žebráku, přej si něco!

30. července 2017 v 23:07 | Eva |  Sny
1) Celý děj začíná tím, že držím malého kluka pod krkem. Podle všeho tím vyhrožuji jeho matce, protože mi nechce něco dát. Něco, co zrovna teď nutně potřebuji. Stojíme naproti sobě a obě přemýšlíme, co uděláme dál.
Pouštím kluka a odcházím.

2) Vcházím do místnosti, kde je pár lidí. Vypadá to, že mají nějaké jednání. Nějak zvlášť je neruším, jen přicházím k jedné ženě a čekám, až mi konečně dá, pro co jsem přišla. Natahuje ruku a na stůl pomalu pokládá pár drobných a stravenky. Chvíli se na to dívám a pak si je beru.


Lucidní sen nebo astrální cestování?

22. července 2017 v 17:18 | Eva |  Sny
Vždycky mě tyhle dvě věci zajímaly. Vlastně vše, co se týkal věcí, teré se těžko daly pochopit něco, co se nedalo tak jednoduše vysvětlit. Duchové, nadpřirozeno, andělé. Fascinuje mě to, ráda se o tom s lidmi bavím, přemýšlím nad tím, jak to asi doopravdy všchno je. Ale mám z toho respekt. Možná je to na jednu stranu dobře, na druhou stranu si říkám: Nepřícházím o něco? Když občas narazím na nějaké články, které se týkají astrálního cestování a lucidních snů, snad ve všech se autor zmiňuje o tom, že kdo se tohle naučí a bude to praktikovat, obohatí svou mysl a ducha a spoustu zážitků.
Nedalo mi to a párkrát jsem se o to pokoušela. Co se týká astrálního cestování, pročetla jsem si, jak na to a večer před spaním jsem zkoušela. Jakmile se ale blížil podezřelý pocit, couvla jsem. Strach z neznámého a taky probleskující vzpomínky na horor Insidious mi nedovolili pokračovat.
O lucidním snu jsem už jednou psala, ale taky to nebyla žádná sláva. Nedávno se mi to stalo znova, ale tentokrát jsem nad tím přemýšlela a musela se poptat ostatních, zkušenějších lidí, protože to bylo opravdu zvláštní a taky bych se chtěla posunout trochu dál.


Je třeba pohnout se z místa

18. června 2017 v 17:12 | Eva |  Sny
Jsem v malé šatně v práci a chystám si věci. V místnosti je semnou ještě jedna kolegyně. Z nějakého důvodu je na mě nepříjemná a má narážky. I přesto si sedneme vedle sebe k jednomu zrcadlu a obě se líčíme. Malujeme si rty, já krásnou fialovou perleťovou barvou, ona červenou.


Hřiště a závislost

6. května 2017 v 20:34 | Eva |  Sny
Přecházím přes celé hřiště na tribuny. Zrovna máme tělocvik a učitelka kontroluje docházku. Když dojde k mému jménu omlouvám se, že nemám věci na cvičení a proto dnes necvičím. Hodí na mě nepříjemný pohled, ale pak zase pokračuje ve své práci. Nějakou dobu z vrchu tribuny pozoruji ostatní, co dělají. Vedle mě sedí ještě někdo další, ale vůbec netuším o koho jde. Ani jsem se na něj neotočila, jen jsem věděla, že tam je. Pak se ale zvednu a jdu si pro věci na cvičení. Zavírám se do kabinky a mezi tím, co se převlékám, si uvědomuji jednu zvláštní věc. Vedle kabinky se nacházejí schody ze kterých na mě jde vidět. Pár lidí tam prochází, ale mě to nějak nevadí.



Barvy života

6. května 2017 v 20:05 | Eva |  Sny
Chodím po domě, procházím se chodbami a rozhlížím se kolem sebe. Pořád se koukám z oken, jako bych někoho vyhlížela. Zdá se, že mám z něčeho strach, ale nevím, z čeho. Dokonce se přistihnu, jak koukám do krbu. Nejspíš pro případ, že by nebyla jiná cesta k útěku.




Kam dál