Životní síla?

18. června 2017 v 18:11
Sedím na koni, kterého vede můj bratranec. Za námi jde ještě má sestra a sestřenice se psem. Mám trochu strach, aby se kůň nesplašil a nezhodil mě. Ten je sice trochu divoký, ale nezhodil mě. Dobrovolně z něj sesedám a všichni společně míříme k lesu. Najednou si všimneme, že za námi běží medvěd. Snaží se na nás útočit, ale nemůže. Má nasazený náhubek. My se všichni snažíme utéct do bezpěčí. Nasedáme na koně. Já, sestra, sestřenka a do ruk beru ještě psa. Bratranec za námi běží.

 

Je třeba pohnout se z místa

18. června 2017 v 17:12 | Eva
Jsem v malé šatně v práci a chystám si věci. V místnosti je semnou ještě jedna kolegyně. Z nějakého důvodu je na mě nepříjemná a má narážky. I přesto si sedneme vedle sebe k jednomu zrcadlu a obě se líčíme. Malujeme si rty, já krásnou fialovou perleťovou barvou, ona červenou.
Později jsem na letišti. Mám pocit, že je tam opět má kolegyně a jeden kluk. Nejsem si jistá, jestli mě nutí odletět do LA nebo mi v cestě zabránit. Ani nevím, proč zrovna LA. Nejde o mé oblíbené místo.



Hřiště a závislost

6. května 2017 v 20:34 | Eva
Přecházím přes celé hřiště na tribuny. Zrovna máme tělocvik a učitelka kontroluje docházku. Když dojde k mému jménu omlouvám se, že nemám věci na cvičení a proto dnes necvičím. Hodí na mě nepříjemný pohled, ale pak zase pokračuje ve své práci. Nějakou dobu z vrchu tribuny pozoruji ostatní, co dělají. Vedle mě sedí ještě někdo další, ale vůbec netuším o koho jde. Ani jsem se na něj neotočila, jen jsem věděla, že tam je. Pak se ale zvednu a jdu si pro věci na cvičení. Zavírám se do kabinky a mezi tím, co se převlékám, si uvědomuji jednu zvláštní věc. Vedle kabinky se nacházejí schody ze kterých na mě jde vidět. Pár lidí tam prochází, ale mě to nějak nevadí.


 


Barvy života

6. května 2017 v 20:05 | Eva
Chodím po domě, procházím se chodbami a rozhlížím se kolem sebe. Pořád se koukám z oken, jako bych někoho vyhlížela. Zdá se, že mám z něčeho strach, ale nevím, z čeho. Dokonce se přistihnu, jak koukám do krbu. Nejspíš pro případ, že by nebyla jiná cesta k útěku.




Operace Nový začátek

21. března 2017 v 21:07 | Eva
Nevím jak to všechno začalo. Pamatuji si operační lůžko umístěné někde v přírodě. Aspoň to tak vypadalo, všude okolo byla zeleň. Vstala jsem a chtěla někam jít. Mezitím jsem se dostala do řeči s mou sestrou. Vyprávěla mi o průběhu operace. V hlavě mi utkvěla jen jedna její věta. Nevím proč, ale odněkud jsem měla informací o 12minutách, ale sestra mi pak řekla "Ne minut, ale hodin. 12hodin jsi byla v kómatu!"


Pavouci

16. března 2017 v 20:36 | Eva
Usínám unavená po práci, všude kolem je tma. Jen přes prosklené dveře prosvítá lehounké světlo z vedlejší místnosti. V jeden moment si všimnu, že kousek od mé hlavy něco visí ze stropu. Jsou to pavouci. Tři pavouci, vzájemně se proplétající nohama. Okamžitě vystřelím z postele k vypínači. Rozsvítím světlo, abych se přesvědčila..

Lucidní sen I.

25. února 2017 v 9:59 | Eva
Začalo to úplně nevinně. Byla jsem v posilovně. Kolem mě bylo pár lidí. Neviděla jsem je, jen jsem cítila, že tam jsou. Soustředila jsem se na své tělo. Vypadala jsem trochu jinak než v reálu. Ale byla jsem spokojená. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že sním. Tak nějak bezmyšlenkovitě mi to došlo. Podívala jsem se vpravo, zvedla se z lavice a šla uličkou směrem k prosklené zdi.

Nedobrovolný výlet

15. února 2017 v 21:21 | Eva
Sedím v autě na zadním sedadle a koukám z okna i přesto, že není nic vidět. Je tma a jediným zdrojem světla jsou pouliční lampy, které vše v jejich dosahu ladí do oranžového tónu. Ve předu na místě spolujezdce sedí tmavovlasá slečna menšího vzrůstu a mluví na řidiče. Moc ji nevnímám.. a ani nechci! Cítím ke slečně jakýsi odpor. Soustřeďuji se na řidiče přede mnou. Není na něj vidět, ale tuším, o koho jde. Hlavou se mi promítají myšlenky ″ Co tady sakra dělám! Neměla bych tady být!″


Poslední rozloučení

10. února 2017 v 21:17 | Eva
Stojím na zahradě před chatou a prohlížím si okolí. Tady to znám moc dobře. Je krásně, květiny jsou nádherně rozkvetlé, na tváři cítím krásný letní vzduch. Chystám se jít do chaty, když v tom si uvědomuji, že dveře jsou na jiné straně, než doopravdy. Vcházím dovnitř na verandu a všímám si, že v ní jsou dvě ženy a uklízejí.


Jak důležité jsou pro nás sny

9. února 2017 v 17:25 | Eva
Sny jsou odrazem reality.
Každý sen něco znamená a má svůj důvod. Můžou být předzvěstí dobrých i špatných věcí. Můžou oznamovat šťastné události, ale i ty horší. Týkat se dlouhodobých záležitostí nebo vám jen oznámit malý trapas z následujícího dne, který na vás číhá. Ve většině případů se těm událostem předejít nedá. Alespoň podle mého názoru. Prostě vám jen oznámí, že až se probudíte něco se stane. Často na sen v průběhu dne stejně zapomenete a nevěnujete mu pozornost. Až ta událost nastane, teprve pak si uvědomíte, význam snu.



Sny jsem si začala zapisovat před rokem. V té době jsem se hodně zajímala o astrální cestování a lucidní snění. Z astrálního cestování jsem ale měla respekt a tak se mi jej nikdy nepodařilo provézt. Když jsem si pročítala různé články o tom, jak provézt lucidní snění, dozvěděla jsem se, že nejlepší způsob je si sny zapisovat, abyste si je co nejlépe zapamatovali pro příště. Už jsem ale vypustila z hlavy, že si mám sny zapisovat formou příběhu, a ne heslovitě, jak jsem to po celou dobu prováděla.
V průběhu se z toho stal takový malý rituál mého každého rána. Vždy po probuzení jsem si zapisovala vše, co se mi zdálo a pak hledala významy ve snáři. Dokonce jsem se jednu dobu těšila na ráno, až si budu moci zapsat další zajímavý sen.
Postupně jsem se naučila významy si vykládat sama. Podle mého názoru vám může snář pouze dopomoci k výkladu, trochu nastínit význam. Dále je jen na vás, jak si jej převedete do reality. Jak jsem psala na začátku, sny jsou odrazem reality. Tedy, to o čem sníte, vysvětluje vaši realitu, vaše pocity k určité situaci. Tímto způsobem k vám promlouvají Andělé. Prostřednictvím snů vám chtějí něco sdělit, dát vám radu, jak se s danou situací vypořádat nebo na co si dát pozor.

Kam dál